Česky English
Jízda osvobození
 
        s dvouletou přestávkou byla letos 4. až 7.května v Jihozápadních Čechách, včetně území Šumavy, opět organizována Jízda po stopách osvobození XII. sboru, 3. armády gen. Pattona. Zůčastnili se jí příznivci 4. obrněné brigády Prácheňsko. Se svými vozidly jeepy Willys a Dodge i se třemi náklaďáky GMC a Studebacker tvořili dlouhý konvoj asi 45 vozidel. Sedm motocyklů H-D 750 WLC a WLA jim dělal MP doprovod. Z Brna vyjely do Čech čtyři jeepy Willys a dva motocykly H-D. Navštívili jsme 28 měst, vesnic a památných míst. Ujeli celkem téměř 900 km. A hlavně, setkali jsme se s krásným přijetím a dobrými lidmi. Výjiečně už s pamětníky, nebo i se zástupci americké ambasády. Prostě jiná atmosféra, než dnes oslavovat Rudou armádu.
Zpracoval Lad. Kolegar
 
IMG_20220507_083552 – kopie.jpg IMG_20220507_084111.jpg Hlavňovice 2022 (4).jpg
Zhůří 2022 (7).jpg Zhůří 2022 (10).jpg Kasejovice 2022 (4).jpg

 

 

 

Výlet v době koronavirové.                                                                  20.3.2021

 

         V nouzovému stavu je volba výletových cílů omezena, tak možná i díky naší „slavkovské“ poslední míli jsem zvolil  nejvýraznější památník v kraji Mohylu míru. Dobrá příležitost též k malému opakování dějepisu.

Památník byl postavený v letech 1910 až 1912 v secesním stylu ve tvaru staroslovanské pohřební mohyly. Dokončený po I. válce v roce 1923. Hlavní iniciátorem byl brněnský kněz Alois Novák. Architekt Josef Fanta.

Dílo má připomínat masakr 35 tisíců Rusů, Francouzů a Rakušanů, který proběhl v jediném dni 2. prosince 1805. Znamenal fatální porážku Rakušanů i spojenců a velké vítězství Francouzů. Na poučitelnost lidstva v tomto směru se bohužel spoléhat nedá, neboť „vyvolení vůdci“ se nachází stále, ať už je to Napoleon, nebo Hitler.

        Fotky dobového vojska jsou pořízeny v obci Dobšice u Znojma při dvoustém výročí poslední napoleonské bitvy na našem území v červenci roku 1809. Většímu krveprolití tehdy zabránílo Francouzi vynucené příměří, kdy protinapoleonská koalice v čele s Rakouskem kapitulovala a Napoleon měl volné ruce k tažení do Ruska.

Náplň výletu nebyla sice moc turistická, ale o to víc historická. A o poznání jde především!

IMG_20210320_115229.jpg IMG_2259.jpg IMG_2290.jpg
IMG_2288.jpg IMG_2254.jpg IMG_2267.jpg

 

                                                    

                                                        Poslední míle a dnešek.

              Již nějaký čas zažíváme co to je „stabilizovaná společnost“ na čínský způsob. Patrně jen díky jejich viru je nám svazován život jedním zákazem za druhým. Ekonomika chudne, jsou omezeny socialní kontakty, přicházíme o kulturu, hrozí velké zadlužení státu. Dokonce, díky nákaze  umírají lidé! Omezování našich akcí, nebo cesty do USA jsou toho jen drobnými příklady, které jistě nebudou mít tak fatální následky pro nás, ani pro stát. Číně jsme dosud, dle mého názoru, za to vše  dost náležitě „nepoděkovali“. Kromě našich lídrů, kteří se uctivě klaněli na letišti a velkoryse zaplatili čtyři miliardy za předražené čínské roušky a respirátory.

              Program letošního posledního společného víkendu byl dle aktualní situace omezenen jen na sobotní vyjížďku s trasou Rohlenka – Slavkov – Brno Slatina. První zastávka se nabízela hned ve Slavkově. Asi deset strojů zaplnilo prostor před místním kostelem, kde prezident předal za klub gratulaci nevěstě Nikol Richterové k jejímu slavnému dni. Po výtečných svatebních koláčcích a rozloučení s rodiči jsme odjeli do slavkovského pivovaru na oběd.

 

1.Přání novomanželům.jpg 2..jpg 3..jpg 4..jpg

 

          Po obědě pro zájemce pokračovala vyjížďka po stopách vojenské historie. Ve Slavkově se nejčastěji vzpomíná historie Napoleonská se známou bitvou z roku 1805. My jsme tentokrát chtěli navštívit památky bitev amerického letectva za II. světové války. Většinou je známo, že Američané ukončili pozemní boje v roce 1945 na Západě Čech u Plzně na tkzv. Demarkační linii, čáře spojující Karlovy Vary – Rokycany – Písek –České Budějovice. Méně známé je, že letectvo USA od roku 19444 operovalo i na Moravě. Svými nálety, ze základen v jižní Itálii, ničili německé vojenské cíle ve Vídni, Brně a Ostravě. Na území Moravy docházelo k leteckým bojům a zákonitě i ke ztrátám. Smutné bylo, že v poválečných letech z politických důvodů, nebyla americkým obětem projevována náležitá úcta jako ostatním osvoboditelům. 

           Při třetí sobotní zastávce v Brně ve Slatině jsme tedy rádi navštívíli jedno z mála pietních míst, kde vedle pomníku padlým slatinským obyvatelům v obou válkách a padlým Rudoarmějcům stojí (teprve!) od roku 2007 žulová deska ve tvaru křídla letadla s nápisem připomínajícím smrt amerického pilota:

            Por. Williams L. Kiggins z Toleda stát Ohio, stáří 21 let,  byl dne 11.10.1944 vyslán z jihoitalského San Severa ve skupině 40 stíhacích letounů Mustag P - 51 s úkolem ničit zásobovací trasy německé armády na Moravě. Po zničení jedné z lokomotiv byl sestřelen německou protivzdušnou obranou Brna. Zřítil se v místě dnešního mezinárodního letiště Brno Tuřany. Stal se tak jediným amer. vojákem padlým na území města Brna. Pohřben byl tajně na Slatinském hřbitově.

Za klub jsme položili malý věnec.       

5. Brno Slatina.jpg 6..jpg 7..jpg 8. Por. Williams L. Kiggins s manželkou.jpg

Tím byl program sobotní vyjížďky u koncce a většina se rozjela do svých domovů. S „vojenským“ kolegou Danem Čapkou jsme pak ještě odjeli do asi 20km vzdálené Blučiny, kde na náměstí teprve od r. 2006 stojí pamětní deska s připomínkou druhé americké oběti na Jižní Moravě.                                 

           Stíhací pilot por. Albert L. Young z Memphisu stát Tennessee, stáří 24 let. Byl dne 21.1.1945 vyslán z jižní Itálie k doprovodu bombardérů letících na objekty německé armády ve Vídni. Jeho stroj Mustang P-51 se z nevyjasněných příčin zřítil nedaleko Blučiny. Byl členem skupiny „Tuskegee Airmen“,  letky Američanů černé pleti. Pohřben byl na hřbitově v Blučině.

9. Blučina.jpg 9a.2LT-ALBERT-lL.-YOUNG.jpg 9b. LetkaTuskegee Airmen.jpg

          Prameny uvádějí ještě třetí oběť, kterou byl stíhací pilot por. Fred G. Clifgard z Long Beach stát Kalifornie, stáří 20 let. Dne 1.3.1945 po útoku na lokomotivu nákladního vlaku zachytil křídlem svého stroje  P - 38J Lichting o vedení vysokého napětí a zřítil se nedaleko moravských Pouzdřan. Pohřben byl na hřbitově v Pouzdřanech. Od r. 2008 má v Pouzdřanech malý pomník.

            Zapomenuto není ani 41 letců, účastníků „Bitvy nad Bílými Karpaty“ při náletech na Ostravu. Sestřeneni byli německými stíhači. Pohřbeni vetšinou na Uherskohradišťsku, část též u Trenčína.

Všichni tito u nás pohřbení letci byli v roce 1946 americkými exhumačními jednotkami převezeni na společný americký hřbitov ve francouzském St. Avold. Někteří, patrně na přání svých rodin, byli v roce 1949 převezeni do USA.   

           Blučina a hlavně zastávka na kafe v Rajhradském klášteře nás zdržela, tak že jsme asi v 17:30  naplno chytili déšť a bouřku řádící nad Brnem. Takže, ten den jsme asi jako jediní pořádně zmokli.

Zážitky nemusí být vždy příjemné, ale musí být silné a intenzivní!

Tolik o Poslední míli, která jak věřím, poslední nebyla. Přeji všem aby v tomto náročném období úspěšně překonali strádání a všechna současná nebezpečí.

Zpracoval: Lad. Kolegar

 

 Reportáže z našich cest s motocyklem H-D

 

Do Úpice za dědky

Ne že by se všichni účastnící prvního zářiového víkendu dali nazvat dědky, ale jejich stroje zcela určitě. Po sedmé se tahle parta sešla ve městě ležícím mezi Náchodem a Trutnovem.Úpice 2017 (4).jpg Z Čech od Ústí N. Labem až po České Budějovice přijelo na třicet strojů do r.v. 1951. Z Moravy jsem byl jediný a kluci mě rádi viděli. Měli připravenou vyjížďku kolem řeky Úpy krajem Starého Bělidla a pár jezdeckých atrakcí v kempu. Tam se starší pánové vyblbli jako malí kluci. V sobotu večer při ohni s bečkou piva jsme akci zhodnotili jako úspěšnou a slíbili si její opakování. Rád vidím a pohovořím s nadšenci, které stará technika přes své problémy nepřestala bavit. Organizátora Jardu Štěpána (75) znám od r. 1973, dodnes prohání svého původního dědka. Rovněž Standu Starého výborného kytarystu i Pavla Šefra, který s pečlivostí zubaře stále udržuje své veteránské krasavce. Jako Motocyklového nadšence s velkým M ovšem musím zmínit Petra Hošťálka, majitele sbírky Jihočeského motocyklového muzea v Čes. Budějovicích, výtečného restaurátora a jezdce. Většina z jeho asi sta exponátů je pojízdných a s nejlepšími kousky se Petr zúčastňuje veteránských závodů Brno – Soběšice. Jeho nezdolné nadšení ho také přivedlo ke dvěma velkým čínským výpravám, kde najel na 50 000km. Poprvé na Yamaze s českým sidecarem Velorex po stopách historického automobilového závodu Peking - Paříž a podruhé na čínském motocyklu Yuki ve stopách Hedvábné stezky.

V obou případech už mu bylo přes šedesát!

Pavel Šefr jako první.jpg                 Standa Starý.jpg                    Petr Hošťálek.JPG

      Pavel Šefr                                                  Standa Starý                                          Petr Hošťálek

 

Co dodat se svými skromnými 360-ti „úpickými“ kilometry.

Laďa Kolegar


 

CESTA ZA ŘECKÝM SLUNCEM

10.06. - 20. 06. 2016DSC_64761[2].jpg

Píše se rok 2001 - Igoumenitsa - Řecko. Nad mořem zní signál odjíždějící lodi. V podpalubí několik strojů H-D, na palubě smutné pohledy opálených členů
H-DC Brno. Několik uklidňujících doušků Metaxy a ...... slovo dalo slovo:
„Za rok jedeme zase“.
A tak se 23. května v roce 2002 sešla sluncechtivá sekce H-DC Brno
k odjezdu do Řecka. Výlet, tentokrát na Korfu, se vydařil a všichni se těšili,
že se někdy vrátí na místa, kde prožili tolik krásných chvil.
Nikdo z nich ale netušil, že to bude trvat dlouhých 14 let, než se tato příležitost bude opakovat. V klubu přibylo několik nových členů. Několik členů nás opustilo a odjelo do harleyáckého nebe. Někteří změnili barvu Harleye, někteří barvu vlasů a Harley - Davidson prošel malou technickou revolucí. Pouze jedno se nezměnilo: touha po volnosti, spojení s přírodou a krásný požitek ze společné jízdy s přáteli na stroji Harley-Davidson.
A tak se 10. června 2016 vydala sluncechtivá sekce H-DC Brno na expedici do Řecka.
Dvanáct strojů H-D, devatenáct cestovatelů a jedno doprovodné vozidlo. Počasí nám přálo, a tak jsme první etapu do Arnolsteinu ujeli v plánovaném čase. Po nečekané technické přestávce dorazil i Dušan s Lenkou. U večeře jsme byli kompletní a společně jsme spláchli v ústech prach z cesty. Po (pro naši First Lady) nezvykle brzké snídani v šest hodin ráno jsme vyrazili do Benátek. Krátký déšť v Itálii se líbil našim děvčatům, neboť doma musí za peeling pleti ještě zaplatit. Ani moderní navigace a Davidova znalost italštiny nás neuchránily před malou exkurzí benátských přístavů. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Nalodili jsme se a vypluli směrem k Řecku. Na lodi se o nás starali dobře - jídla a pití bylo dost. Další den jsme se s malým zpožděním vylodili v Igoumenitse. Na druhý konec města jsme přejeli ve vznešeném konvoji za doprovodu policie. Tam jsme najeli na malý trajekt, který nás převezl na Korfu. Z hlavního města Kerkyry jsme jeli krásnou pobřežní silnicí na sever ostrova do městečka Acharavi. Tam jsme se ubytovali v soukromých domcích přímo u moře. Večer pak přišlo očekávané osvěžení deštěm a pivem.
Celý týden probíhal v duchu tradičních aktivit H-DC Brno, což znamená dopoledne vyjížďky na H-D po historických památkách a přírodních krásách ostrova
a odpoledne opalování  u bazénu a koupání v moři.Korfu 2016
Ti, co se mazali zevnitř, hledali místo ve stínu a ti namazaní zvenku mohli sedět na slunci. Večer se pro jistotu namazali všichni stejně.  Pouze u Evika to bylo naopak, takže večer se mazala jogurtem. No, každý jsme nějaký, že?
A večer bylo grilování, o které se perfektně postaral Zdenál s Olčou. Vždy
za doprovodu hudby, zpěvu a  „starostlivé“ asistence našeho vídeňského kolegy Reiny.
Po týdnu jsme se velice neradi loučili s řeckým sluníčkem. V Igoumenitse nás čekal ještě romantický západ slunce a po krátkém čekání jsme se nalodili
na zpáteční cestu.
Nad mořem zní signál odjíždějící lodi. V podpalubí několik strojů H-D,
na palubě smutné pohledy opálených členů H-DC Brno.......
Další den jsme se vylodili v italské Anconě a dojeli do Benátek, kde jsme opět přenocovali. Krásný vlahý večer byl jako stvořený k poslední oslavě před cestou domů. „O soole miooo“ známého gondoliéra Davida se neslo nocí až do pozdních ranních hodin. Pouze silná železná konstrukce zabránila spuštění dekorační gondoly do bazénu, o což se někteří pokoušeli.           
A někteří v Benátkách nikdy, opravdu nikdy, nebyli.
Další den jsme vyrazili na poslední etapu cesty k domovu. Proběhla bez komplikací a všichni účastníci dorazili ve zdraví domů. Poděkovaní patří Frantovi za odvoz a rozvoz proviantu, Dušanovi za propůjčení auta. Velká čest všem Ladie‘s of Harley, které ukázaly, jak perfektně ovládají svoje stroje. Pochvala i našim Harley Ladies, které snáší ty útrapy na cestách jako spolujezdkyně. Také gratulace Milanovi k nové žárovce.
Opět se potvrdilo: Báječná parta na báječných strojích.
A za sebe doufám, že na další cestu za řeckým sluncem nebudu muset tak dlouho čekat. Už se těším ...

                                                                                                                                                                                               SWOBI

 

 

Setkání veteránů


       O víkendu 5.- 6. září 2015 jsem se rozjel do Úpice u Trutnova na malý sraz určený výhradně pro staré H-D do r.v. 1951. V Úpici totiž žije též veterán Jarda Štěpán (73), aktivní jezdec a nepřehlédnutelná postava pražského klubu. Se synem J.Š. juniorem připravili už páté setkání. Jiráskova chata
Sjelo se přes dvacet strojů, většinou „unrry“ a asi dvojnásobek lidí kolem převážně z H-DC Praha. Z Brna jsme byli čtyři: M. Mischke, P. Toman a jejich kámoš Karlos.
       Společná sobotní vyjížďka vedla do Dobrošova na prohlídku nikdy nevyužitého opevnění z roku 1939 a oběd v blízké Jiráskově chatě s vyhlídkou na Náchod, město J. Škvoreckého a vstupní bránu z Polska do Čech. Po návratu do kempu proběhlo několik spíše recesistických jízd a soutěží. Natáčela i regionální televize  
viz. r. 2013: http://www.televize-js.cz/clanky/upice/upice-sraz-motocyklu-harley-v-radecskem-autokempu
     Večer se nejen prožvanil u ohně, ale i prozpíval u dvou kytar. Vypilo se několik beček Krakonoše a přivezených lahví kořalek. Obsluha byla vlastní, placení při odjezdu dle přiznaných piv. Atmosféra malého kolektivu a důvěry dokonalá. Končím s konstatováním, že i malá parta jezdících veteránů se snadněji najde mezi dvěma stovkami, než z jedné padesátky členů našich. Prostá matematika platí i zde!
Zdraví: Laďa K.

Pozn.: „UNRRA“: v letech 1943-47 organizace pod správou spojených národů poskytující
prostředky pro obnovu a rozvoj (včetně motocyklů) válkou postiženým zemím. Tak se unás po II. Svět. Válce objevilo údajně na 1000 harleyů vyrobených do r. 1943.

 

 

 

 

 

Super Rally Lincol 2015

 

Aneb počasí nezklamalo, pršelo pouze dvakrát. (Od začátku do konce).Super Rally 2015

Přesto to byla jedna z krásných cest na Super Rally , kterou jsme s klubem podnikli. A byla to perfektní parta, jak jsme vlastně zvyklí, 35–ti osob a 24 Harleyu.

     První etapa na německou hranici, kde jsme přespali, proběhla hladce. Druhý den jsme se potkali v Německém Weeze s druhou skupinou, která vyjela o něco později a patřičně jsme to oslavili společnou večeří a přípitkem na šťastný návrat.

     Ráno jsme vyrazili do Holandska, kde jsme se potom nalodili na loď do Anglie. Protože nám zbylo trochu času, prohlédli jsme si nějaké větrné mlýny a hlavně Holandské dřeváky. Na dlouhý oběd už nezbylo moc času, neboť nám Víťa předvedl jeho novou navigaci a hlavně svoji orientační schopnost, kterou už dlouhá léta od Skautu zdokonaluje. A tak nás po poznávací epizodě holandských dálničních křižovatek pohostil (rychle) McDonald. V Amsterdamském přístavu jsme se zase všichni sešli a absolutně bez problémů jsme se nalodili na trajekt do New Castlu. Vyzvedli jsme si klíče od kajut, přivázali naše miláčky a usedli do lodního baru. Na večeři jsme měli rezervovanou část jídelny, s krásným výhledem na moře. Jídla a pití bylo dost, takže jsme společně konzumovali do pozdních hodin.

      Ráno bylo všechno obráceně. Nejenom že jsem se vzbudil hlavou dolů a do čaje mi dali mléko, ale také na silnici jezdili všichni po opačné straně a na kruhových objezdech blikali doprava a jeli doleva. A to už byla Anglie. V přístavu v New Castlu jsme se rozdělili na tři skupiny: rychlá, pomalejší a Luboš. Po cestě do Edinburghu (180 km) jsme viděli krásné zámky a vyzkoušeli první anglickou cukrárnu. Vše bylo verry British. A tak jsme po čtyřech dnech dorazili do Skotska. V neděli ráno jsme zahlédli trochu sluníčka, společně posnídali a domluvili se na dalším programu. Jedna skupina odjela na delší okružní jízdu po Skotsku, druhá skupina vyrazila na západ Skotska k ostrovům a naše skupina započala poznávací výlet po Skotsku kávičkou a zákuskem v královské kavárně Royal Caffe. Edinburgh je nádherné středověké město, kde je opravdu hodně historických památek. O tom svědčí také to, že někteří nachodili více kilometrů než já a Franta za poslední měsíc.

     V pondělí (jak jinak, než za hrozného deště jsme jeli do Aberlenu, navštívili rodný dům Davidsonových (viz reportáž níže). Mike nás uvítal teplou kávou na zahřátí a krátkým výkladem o původu a životě rodiny Davidsonů. Samozřejmě v krásné angličtině se skotským přízvukem, čemuž ani Zdeněk H. nerozuměl. A přesto jsme se domluvili a foťáky cvakali, že se zdálo, že se musí rozbít….. Na závěr nám Mike daroval do klubu pamětní desku, vyrobenou z původní střešní krytiny domku. A pak přišlo to největší překvapení! Přijela Skotská televize a natočila Karlův (už i ve Skotsku známý pokřik „A….Harley, harley, haleluja“ a tento pak vysílali večerní Skotské televizní zprávy. Večer jsme se ubytovali v romantickém městečku Aboyne, v útulném hotýlku a při společné večeři jsme opět konzumovali do pozdních hodin. Těm co bylo ráno špatně, tak vyjeli už před snídaní a čekali na nás na parkovišti letního sídla královny „Balmoral“. Prohlídka byla úchvatná, káva a zákusek v královském sídle byli fantastické. Ale nezapomenutelným zážitkem byla návštěva a prohlídka královské palírny „Royal destilery“. Bylo to jak v pohádce – whisky tekla proudem ze sudu i po zemi a skleničky byly zadarmo. Tím se někteří nadchli natolik, že navštívili hned další palírnu Glenlived. Cesta přes hory na sever Skotska nám opravdu dala trochu zabrat, neboť zde ne jenom pršelo, ale místy i sněžilo a pak přišlo i krupobití. Ale i to jsme zdolali a dorazili do malého přístavu Nairn, odkud je možno pozorovat delfíny a velryby. Zatímco jsme se všichni sušili a ohřívali v místní kavárně, tak se jediné Magdě podařilo vyfotit s delfínem. U jezera Loch Ness se zase na chvilku objevilo sluníčko a mohli jsme si udělat krásnou fotku do klubové kroniky. Večer jsme se ubytovali v noclehárně u Miss Wendy. V místní hospůdce nás přivítali s vynikající večeří a po zavírací hodině jsme na parkovišti u noclehárny hráli, tančili a pili opět do ranních hodin (vím to z vyprávění, neboť jsem tam nebyl). Samozřejmě k radosti jiných spolubydlících, což se dalo ráno posoudit z jejich výrazů tváří. Naše děvčata se o nás ráno postaraly a vykouzlily ze zásob výtečnou snídani.

     Opět jsme se rozdělili na dvě skupiny. Naše skupina rychleji odjela a o to později přijela. Byla přestávka v Anglické kavárničce s krásným výhledem na jezero a zasněžené hory. Oběd vždy jako na zámku 12.00 do 15.30 v útulné hospůdce, kde kdysi obědvali tři mušketýři. Později jsme ještě zahlédli historické pozůstatky Sweetheart Abbey a uctili památku atentátu v Lockerbie. Večer jsme se zase všichni setkali v Gretna Green a přespali v motelu. Ne všichni ráno nastartovali bez problémů, ale nakonec jsme všichni odjeli do Lincolnu na Super Rally.

     W. Shakespear by asi napsal: „A nemalý zázrak se stal, neboť vyšlo slunce nad Lincolnem“. Místo na stany už Dušan zařídil z domu a povedlo se. Během odpoledne se sjely všechny odnože našeho klubu a na sraz dorazil i poslední účastník Mira, kterého zřejmě cesta autem natolik znavila, že tentokrát neměl žádné připomínky a spal jako brouček. Zdenál (známý rozbíječ motoru), hodil několik klobás na gril a oslavil zde s námi svoje 50-tiny. Po čas srazu jsme si také vyjeli na výlety do Lincolnu a okolí, k místnímu dealerovi a na nedaleký sraz vojenské historické techniky. Potkali jsme mnoho známých a přátel. A jak už to bývá všechno dobré a hezké utíká a končí.

      V neděli ráno jsme vyrazili do Doweru na loď a přeplavili jsme se do Belgie. Nedaleko přístavu, ale již ve Francii jsme se ubytovali v malém hotýlku. Nevím, čím Václav děvče na recepci okouzlil, ale otevřela nám již zamknutý bar a roztočila pivo. Smutné bylo poslední ráno, neboť lilo jako z konve a také si všichni uvědomovali, že nám ten krásný výlet končí. A tak jsme se rozjeli. Někteří jeli jedním tahem až domů. Asi z radosti, aby si toho deště ještě užili. Někteří přespali v Německu a užili si deště o den více. A někteří si dokonce sedli na dálnici do příkopy užívajíc si toho deště a předstírali, že jim došel benzín (ten kanystr se už nenašel). Malá příhoda postihla Zdenála Ostřižka, kterému se vysypal motor a přijel domů na vleku, ale také za deště. Ale všichni jsme se vrátili domů ve zdraví a spokojení z krásného výletu do Skotska a Anglie. Najeli jsme skoro 5000 kilometrů, poznali jsme nové kraje, potkali jsme nové harleyáky, ochutnali novou Whisky, utratili něco málo peněz a utvrdili jsme se v tom, že jsme opravdu dobrá parta a že to stojí za to, být v našem Harley-Davidson Clubu Brno.

A Harley, harley, haleluja.

Swobi

 

 

US Dragoni

 

Po návratu z konvoje.

 

Musím přiznat, že jsem přeháněl s ruskou pátou kolonou i se strachem z rajčat. V případě konvoje jsem se rád mýlil. Vojáci, Američané, Amerika a svoboda, kterou symbolizuje slavily v neděli úspěch! Lidi si všeho užívali a byli v té chvíli jistě rádi, koho si zvolili za spojence. Přejme si, ať jim nadšení vydrží. Čert a poblouzněnci nikdy nespí! První kolo (radarového) spojenectví v NATO jsme projeli, díky zprvu nenápadné iniciativě „Ne základnám“.
K silnému dojmu z konvoje jsme i my svou jízdou přispěli a s ostatními odpůrce jednoznačně převážili. Harley-Davidson je tradičně vnímán jako značka symbolizující Ameriku, téměř jako vlajky a používané znaky. A symboly fungují, člověk je má jaksi pod kůží a podvědomě ovlivňují jeho chování a myšlení. Většinou pozitivně. Jsem rád že jsem jel s těmi, co mají myšlení podobné. Nebylo nás mnoho, ale s nimi bych chtěl být v jednom klubu. DÍKY!
Apropóóó a ten „pitomý pták“ v ZOO, jak jej někteří vnímají, mezi oficiální symboly Ameriky patří. Komu symboly nic neříkají, tomu v tomto směru není pomoci.

 

Laďa K.

 

 

Odemykání Moravy a Slovenska 28.3.2015

 

Sobotní odemykání Moravy a Slovenska se neslo ve znamení chladného počasí. 
Ovšem i přes takovou překážku se dokázalo zlehka přehoupnout několik desítek motorkářů a sezóna 2015 tak mohla být regulérně zahájena.
Kdo jiný než president Dušan mohl být na smluveném místě jako první. Do 11 hodiny, kdy byl plánován odjezd se sjížděli členové klubu,  naši přátelé a příznivci, aby podpořili první jarní společnou jízdu. František K., Zbyněk O., Zdenek P. a Zuzana K. oblékli výstražné vesty, aby umožnili plynulý průjezd křižovatkami a kruháči a mohlo se vyrazit směr Holíč. Jízda proběhla bez problémů a v pohodě jsme dohřměli za slovenské hranice, kde na nás čekali přátelé ze HD No.1 Slovakia. Společně jsme pohřbili zimu do protékající Moravy, osedlali své motocykly a vydali se vstříct Břeclavi.ohla být regulérně načata spanilou jízdou.

Tam pro nás Evík připravila opět famózní fazolový gulášek (mňam) a ještě lepší zákusky. (mimochodem na ty se i v diskusi pějí ódy - právem). Patří jí za to naše velké poděkování !!!!!!

Naše díky patří taky všem, kteří se této akce účastnili a my doufáme, že příští ročník se přinejmenším povede tak, jako ten letošní.

Do motorkářské sezony 2015 Vám přeji šťastně ujeté kilometry bez nehod na Vašich strojích a těším se, že se potkáme na některé z akcí!!!

 

Zuzana

 

Harley Davidson a jeho kořeny ve Skotsku

 

V tomto domku ve Skotsku žila rodina Davidsonu.Alexander Davidson, který vyráběl a opravoval kola, vycestoval v roce 1857 se svoji rodinou do Ameriky.

 

Příběh, který jak já mohu posoudit, jste možná ještě všichni nezaslechli.

Jistý městský zaměstnanec ve skotském hrabství Angus dokázal pomoci genealogického průzkumu a k tomu patřičných dokladů, že předkové Arthura Davidsona, spoluzakladatele HARLEY-DAVIDSON, pocházejí z tohoto domku ve Skotsku. Podezřelé zvěsti už se šířily dlouho, ale teprve nyní se potvrdilo: že zde, v Aberlemn, nedaleko malého městečka Brechin, žil Alexander Davidson (dědeček Arthura) se svojí ženou Mary a pěti dětmi. Ann, Margaret, Alexander, William C a John. Byl to právě William C. Davidson, který se později v Americe stal otcem Arthura, Waltera a Williama A. Davidsona.

Alexander a Mary Davidson

Alexander a Mary Davidson                                     William Davidson, Walter Davidson, Arthur Davidson, William S. Harley

Tento Arthur Davidson (1881-1950) založil se svým přítelem William S. "Bill" Harley  (1880-1943) v roce 1903 HARLEY-DAVIDSON Motor co. v Milwaukee, Wisconsin, USA. Z postupem času z malého domku spadla střecha a zdá se, že stál dlouho jako rozpadlá, opuštěná ruina. Nebyl připojen na elektrickou síť, ani tam nebyla tekoucí voda. Chybějící renovace vedla k tomu, že se domek nacházel ve stavu, jak ho kolař Alexander Davidson tenkrát opustil. Nedávno se podařilo skupině skotských Harlejaků domek koupit. Hned se dali do práce a chtějí zde vybudovat malé museum. Domek by měl vypadat jako tenkrát, když ho Davidsonové opustili. Přestože Alexander Davidson vycestoval, nežil ve Skotsku v úplné bídě. Doklady potvrzují, že při své živnosti "koláře" ( wheelwright ) ještě mohl zaměstnávat dva tovaryše. Je velmi zajímavé, že jeho povolání už mělo určité spojení z vozidly, i když tenkrát to byly spíše drožky a sedlácké vozy. Možná, že je to pouhá náhoda, ale mně se ta myšlenka líbí, že právě kola, která Alexander Davidson vyráběl, jsou předchůdci těch kol, která později o více jak 100 let uhánějí krajinou s hudbou od Steppenwolf- Born to be wild…..a my s ní..........

 

SWOBI

 

Cesta do hlubin nebe!

     Aniž bychom tušili, že budeme klesat soukromým výtahem Billa Davidsona do hlubin Harleyského nebe, jsme se vypravili na dalekou cestu za velkou louži.
     V Londýně na letišti Vaška sekuryťáci asi půl hodiny proháněli pípátkem, ale jeho slova: " My letci máme ocelové ptáky", se nepotvrdila. Let do Washingtonu proběhl bez turbulencí. Zlí jazykové tvrdí, že jsme v letadle vypili 18 lahvi vina, ale není to pravda, bylo jich pouze 15 a po přistání jsme naši žízeň uhasili v hotelovém baru. Večer jsme navštívili Country Club, kde byl tanec, country kapela a velký steak.
     Další den jsme za slunného počasí prošli město a zhlédli památné a kulturní místa. Např.: E.Hoover, Building-FBI, Police museum, Cop shop, Capitol, Bily dům, Madam Tussauds museum, Lincoln house, Navy monument, Burger King a jiné. Odpoledne jsme jeli na závody Dragster Classic car. To už si pochvaloval i Karel, protože konečně všechno slyšel. Celé se to odehrávalo na hranici 200 dB. Byl to opravdu krásný zážitek. A večeří ve starém Washingtonském přístavu jsme ukončili ten nádherný den.
     V neděli jsme letěli přes Chicago do Millwaukee. A jak se nám přísluší, přidělili nám místa v 1. třídě.
Přistání v Millwaukee proběhlo rychle a po ubytování, opět za krásného počasí, jsme se poprvé vybrali do Harley - muzea. Poprvé proto, že jsme tam během těch dvou dnů byli ... ( napíši několikrát). Díky naší perfektní angličtině, jsme mohli ochutnat specialitu z Alasky t. j. Yukon Whisky a pít Portské vino z galonové láhve.
     Další den už byla důkladná prohlídka staré Harley-factory a "nejsvatějšího místa" kde stála původní bouda. (Zde musím upřesnit, že jsem ten šroubek neukradl, ale našel.) Navštívili jsme pivovar Miller a objeli několik Harley - Dealeru. Při pohledu na obchody s Harley - Davidson se nám zjevili dimense,
o kterých se nám v Evropě ani nesní. Dokonce jsme měli pocit, že náš Zdeněk dělá něco špatně, neboť za posledních 5 let neprodal tolik Harlejů, kolik jich tam stálo v obchodě. Potom přišla oficiální návštěva muzea a focení u památeční placky HARLEY-DAVIDSON CLUB BRNO. V muzeu bylo skoro všechno, ale HD 1917 F, který stojí u mne v garáži, není v celém Millwaukee. Ani mne nenapadlo, že za 5 minut, to můžu sdělit Billovi Davidsonovi osobně. Seděl v restauraci a jako by na nás čekal, popíjel kávu. Slovo dalo slovo a jeho pozváni jsme nemohli odmítnout. Po krátkém fotoshootingu jsme klesali jeho soukromým výtahem do "Harleyského nebe". Tam nám ukázal archivní sbírku, jeho dílnu a jeho soukromou sbírku asi 350 Harlejů. Ještě jednou nás provedl po muzeu a ukázal nám některé zajímavosti. Pod sochou před muzeem jsme se zase vyfotili, aby měl na nás památku a ještě nám prozradil, že se chystá příští rok do Skotska.
      Potom jsme v shopu utratili několik dolarů a koupili jsme si konečně ty svetry, kvůli kterým jsme sem vlastně přijeli.
     A tak krásně jsme zakončili návštěvu USA, kolébku zrození Harley-Davidson a důvod zrození našeho klubu. Cesta zpět do Evropy již proběhla bez příhod (kromě Karlových voňavek, ale to už sem nepatří).
     Tímto bych chtěl ještě poděkovat Karlovi, Vaškovi a Zdenkovi, za krásný výlet a kamarádskou sehranost.


                                                                                                                                                                                                     SWOBI

 

 

 

SUPERRALLY  2014

Tallinn, Estonsko 5. -9. 6. 2014

Letos se zhostil pořádání Superrally Harley Davidson Club Estonia. Pro mě to byla výzva jak na porci kilometrů v sedle motocyklu, tak poznání pro mě dosud nepoznaných zemí. Cestu jsme si naplánovali na 11 dní a vyjeli už v pátek 30. května a první noc přespali ještě u nás v Koucourově u Lovosic. Tuhle výpravu jsme podnikli ve složení Dušan s Lenkou Fedorovi, Zdeněk Pálka vzal sebou kamaráda Ládese (Vláďa Batek), já se Zbyňkem Ohnoutkem a naši partu doplnil Aleš Nejez.  Ráno jsme vyrazili a nabrali směr Rostock, kde nám v neděli ráno (už v 6 hodin) vyplouval trajekt do Dánského Gedseru. Po cestě do Rostocku jsme udělali přestávku v Berlíně a podívali se na Braniborskou bránu. Ikdyž jsme to do přístavu měli jen 15 minut, budíček byl ve čtyři. Nalodění proběhlo v pořádku, plavba byla klidná a trvala dvě hodiny. V Dánsku jsme si to namířili do Kodaně a mrkli na sochu Malé mořské víly. Obhlídli Kodaň z výletní lodičky a zamířili na famózní Oresundský most, který spojuje Dánsko se Švédskem. V Malmö jsme pořídili pár fotek u nejvyšší budovy Skandinávie zvané Touring Torzo. Projeli jsme Švédskem až do Stockholmu. Tady jsme užasli nad téměř 400 let starou vikingskou lodí (300 let byla potopená) v muzeu Vasa, vyvezli jsme se na halu Globen a nemohlo chybět muzeum Abby. Následně nás čekala celá noc na lodi směřující do Turku ve Finsku. Trajekt se stovkami kajut, zrcadlovým schodištěm, bary a obchody mi vyrazil dech. Žádného z nás neschvátila mořská nemoc a tak jsme v sedm hodin ráno zakotvili v Turku. Z přístavu nás čekala jízda do Helsinek asi 140 kilometrů. Prohlédli jsme si tohle krásné přístavní město a opět jsme se nalodili na trajekt, který nás dovezl do Tallinnu. Odtud jsme ještě zajeli navštívit rybí farmu asi 150 kilometrů od Tallinu. Tady jsme přespali ve srubu a ve čtvrtek jsme konečně zaparkovali v areálu Superrally v Tallinnu.

Rozbalili jsme stany, které nám dovezlo doprovodné auto našich přátel ze slovenského klubu. Areál pro pořádání tohoto Superrallye byl opravdu skvělý. Spousta místa na stany, monstrózní pódium pro zábavu, velký počet stánků s pitím a jídlem a taky odpovídající počet toalet. Vstupné na tuhle velkolepou párty bylo 60 Euro. V celém areálu i ve městě to burácelo nablýskanými motocykly. Dorazilo sem opravdu spoustu Harleyářů z celé Evropy. Ve čtvrtek díky dokonalé angličtině a šarmu Ládese jsme se senámili s Estonkou Kirsten, která s námi strávila pátek v sedle motocyklu a pozvala nás na oběd ke svým přátelům na venkově. Byli velmi přátelští a pro nás bylo zajímavé vidět jak tito lidé žijí. V sobotu proběhla tradiční schůze zástupců klubů Evropské federace HD, která byla jedinečná přítomností Billa Davidsona. Ten také podepsal blatník výherní Wide Glide. No, kdo by ji nechtěl, že?

Štěstí jsme v losování sice neměli, ale i tak si z této akce a celého výletu odnáším spoustu krásných zážitků, nové přátele a hromadu zkušeností.

Zpáteční cestu jsme si naplánovali pouze na dva dny. V neděli jsme zvládli 900 kilometrů, přespali jsme u Varšavy a v pondělí jsme společnou jízdu zakončili v Motobaru u Hanky v Bravanticích. Tam jsme se rozloučili a každý zamířil ke svému domovu.

Děkuji všem se kterými jsem strávila těchto jedenáct dní.

Zuzana

 

 

Konvoj svobody

 

V dobách nesvobody 1948 až 1989 byl Harley na našich silnicích ojedinělým jevem a jeho majitelům život různě ztrpčován. Situace se změnila listopadovou revolucí, kdy bylo možno veřejně přiznat, že v roce 1945 západní Čechy (od Aše po Rokycany a dole Vltavu) osvobodila západní spojenecká vojska v čele s US Army, do jejíž výzbroje H-D typ WLA a WLC neodmyslitelně patřily.

 Rád využívám začátkem května každoročních vzpomínkových jízd amerických vojenských vozidel po osvobozeném území a dopřávám svému stroji alespoň chvilkového ocenění, které mu bylo odpíráno. Místním obyvatelům zase představu také s čím svoboda přijela. Historických konvojů k výročí konce II. Světové války operuje po záp. Čechách několik. Náš začal v Klatovech a končil v Netolicích. Plzni se pro přílišnou přeorganizovanost raději vyhnul.  Za tři dny jsme navštívili 23 měst a vesnic. Celkem jsem najel 1500 km a kromě špatného dobíjení baterie, bez problémů. Cestu z Brna a zpět jsem absolvoval ještě s pěti Jeepy Willysy z Klubu vojenské historie (jeden byl vidět na 50. výročí na Kamínkách).

 Zpracoval: Laďa Kolegar

 

 

První míle 2014

Olešnice v Orlických Horách 9. -11. 5. 2014

 

Druhý květnový víkend patřil letošní první míli našeho klubu. První míle2014
Pochmurné a deštivé páteční ráno sice neslibovalo žádnou teplotní hitparádu, ale vidina setkání s kamarády a příjemná cesta krásnou krajinou nás přiměla osedlat stroje a vyrazit. Chata Juráška v Orlických Horách byla skvěle zvoleným místem pro setkání. Ruda Hartman spolu s manžely Koubkovými a Čudovými, předvedli skvěle zorganizovanou přípravu i celý průběh míle.

Hned na začátku se nemůžu nezmínit, že někteří nedočkavci přijeli už ve čtvrtek, což se stalo osudným Jirkovi Kolejkovi, který si poran
il nohu. Po prohlídce specialistou – lékařem v blízké nemocnici, mu bylo konstatována diagnóza: „Protržená blána“. Určitě si dovedete představit debatu o tomto zranění.

Ale zpět k akci. V pátek odpoledne se začali sjíždět motocykly. Přijeli nás navštívit přátelé z Pražského klubu, Polska, Slovenského klubu a Hradeckého Chapteru. U vstupu jsme si mohli pochutnat na úžasných zákuscích s HD logem v podání Blanky Koubkové a lahodné Rudové slivovici. Koubkovi také nechali vyrobit HD vykrajovačky, takže letošní
vánoční cukroví bude opravdu stylové. Celkově se nás v pátek sešlo 56.

Sobotní den se vydařil jak s počasím, tak celkovou účastí a programem. Na desátou hodinu, kdy jsme vyjížděli od chaty bylo přistaveno 39 motocyklů HD. Naše první zastávka na vyjížďce byla u vojenské pevnosti Dobrošov. Po prohlídce srubů se k nám připojilo 25 motocyklů Hradeckého Chapteru. Z pevnosti jsme tedy utvořili skupinu čítající téměř sedmdesát motocyklů a mířili jsme do Opočna. Opět skvělý zážitek být v tomhle burácejícím houfu strojů. Naše druhá zastávka byla u zámku v Opočně, kde jsme zároveň i poobědvali. Na náměstí se k nám připojili další naši členové. Sečteno a podtrženo – na náměstí parkovalo 76 motocyklů. Skvělá účast! Kulturně založení členové absolvovali prohlídku zámku, jiní dali přednost posezení v kavárně. Večer se nesl v duchu povídání, popíjení a degustování dobrot z udírny.

Velké díky taky patří Pepovi Vackovi, díky kterému se rozjela jedinečná kolekce odznaků s vyobrazením motorů Harley Davidson. Každou první a poslední míli tedy členové klubu mají možnost získat svou účastí tento odznak do 
své sbírky. Kolekce potrvá až do roku 2018. 

Myslím, že akce byla příjemným setkáním v krásném prostředí Orlických Hor. Děkuji pořadatelům a těším se na další akci!

Zuzana

Odemykání Moravy a Slovenska 29. 3. 2014

Postřehy

Odemykání Moravy a Slovenska

Je poslední březnová sobota a konečně je tady první letošní společná vyjížďka. Seřazení je v 10. 30 na Rohlence. Když parkuji motocykl, s úsměvem mě vítá Honza Ondrůj a říká, já už jsem se nemohl dočkat. Sluníčko a slibná předpověď počasí na dnešní den vytáhlo na vyjížďku opravdu mnoho z nás. Odjez byl plánován na 11 hodinu. Postupně přijížděl jeden motocykl za druhým a krátce před jedenáctou hodinou nás bylo už téměř padesát.

Hlas presidenta Dušana Fedora zavelel: „ Ke strojům, seřadit a jedeme!“ Franta spustil sirénu, aby dal jeho slovům důležitost a během minuty už se ozývalo burácení nastartovaných strojů. Vyjíždíme směr Slavkov, Hodonín, Holíč,
Kúty a cíl je v Břeclavi. Vyjížděla jsem asi pátá nebo šestá a při jízdě do kopce, když jsem se podívala do zpětného zrcátka, mnou zase projel ten příjemně mrazivý pocit jako při vyjížďce na Výročním srazu. Úžasný štrúdl motocyklů, jak se majestátně řinul krajinou.

V Hodoníně se k nám připojili přátelé ze Slovenského klubu. Celá tahle parádní jízda, kterou jsme symbolicky odemkly cesty pro novou sezónu, nám trvala asi hodinku a půl. Přijíždíme do cíle Tropi Bar u Evíka. Tady je připravené pohoštění. Fazolová polévka a báječné zákusky s kafíčkem z Evíkovy kuchyně nám pohladili všechny chuťové buňky.

Myslím si, že všichni byli spokojení. Akce se účastnili v hojném počtu naši členové klubu, členové ze Slovenského
klubu, z Hog Brno a další. Celkem bylo napočítáno 67 motocyklů (spočítáno Jirkou).

Přeji všem šťastné návraty z Vašich moto výletů 2014!

Zuzana

                                                   Do Úpice za dědky.

 

Ne že by se všichni účastnící prvního zářiového víkendu dali nazvat dědky, ale jejich stroje zcela určitě. Po sedmé se tahle parta sešla ve městě ležícím mezi Náchodem a Trutnovem. Z Čech od Ústí N. Labem až po České Budějovice přijelo na třicet strojů do r.v. 1951. Z Moravy jsem byl jediný a kluci mě rádi viděli. Měli připravenou vyjížďku kolem řeky Úpy krajem Starého Bělidla a pár jezdeckých atrakcí v kempu. Tam se starší pánové vyblbli jako malí kluci. V sobotu večer při ohni s bečkou piva jsme akci zhodnotili jako úspěšnou a slíbili si její opakování. Rád vidím a pohovořím s nadšenci, které stará technika přes své problémy nepřestala bavit. Organizátora Jardu Štěpána (75) znám od r. 1973, dodnes prohání svého původního dědka. Rovněž Standu Starého výborného kytarystu i Pavla Šefra, který s pěčlivostí zubaře stále udržuje své veteránské krasavce. Jako Motocyklového nadšence s velkým M ovšem musím zmínit Petra Hošťálka, majitele sbírky Jihočeského motocyklového muzea v Čes. Budějovicích, výtečného restaurátora a jezdce. Většina z jeho asi sta exponátů je pojízdných a s nejlepšími kousky se Petr zúčastňuje veteránských závodů Brno – Soběšice. Jeho nezdolné nadšení ho také přivedlo ke dvěma velkým čínským výpravám, kde najel na 50 000km. Poprvé na Yamaze s českým sidecarem Velorex po stopách historického automobilového závodu Peking - Paříž a podruhé na čínském motocyklu Yuki ve stopách Hedvábné ztesky.

V obou případech už mu bylo přes šedesát!

Co dodat se svými skromnými 360ti „úpickými“ kilometry.

Laďa Kolegar