Přátelé,

nabízíme ke zhlédnutí ukázku z dnes již historického Čs. filmového týdeníku z roku 1971. Týdeníky se promítaly do roku 1989 v každém větším kině, před každým filmem místo reklam . Obsahovaly několik reportáží z aktualního dění. Když zhlédnete, nebo přeskočíte tu komunistickou propagandu, tak jako poslední je reportáž z letního Harley Davidson srazu v Chebu roku 1971 pořádaném H-DC Praha. Musím přiznat že na záběrech z mládí nikoho nepoznávám. Pražštší kluboví pamětníci ale poznali mladé tváře např. Pepy a Honzy Müllerových, Petra Noska (velkého kamaráda našeho Mišáka), Franty Jiráčka (skvělého mechanika harleyů), dhes všichni na onom světě a také dosud žijící a bravurně jezdící Jarku Hladíkovou z Děčína. Ukázka je zvláštní tím jak propaguje harleye, úspěšné výrobky kapitalistické Ameriky a že vůbec mohla být uvedena do kin v době začínající normalizace a přísné orientace na východ. Dva roky po naší okupaci socialistickými vojsky v roce 1969. Vznikla hlavně díky Zpravodajskému filmu, který byl zrušen krátce po sametové revoluci asi i díky revoluční privatizaci Barandova. Zaniklo tak filmové zpravodajství, na které bych se v dnešních kinech díval radši, než na hlasité reklamy a upoutávky v které rád vynechávám.

Ukázka ZDE:

https://www.ceskatelevize.cz/…71/

nebo:

https://www.ceskatelevize.cz/…71/

Příjemnou zábavu!

Historie klubu H - DC Brno

Kronika

Blansko 1984	Wroclaw 1979	Hořice 1974-1976	Lublin FIN Rallye 1975
Lublin FIN Rallye 1975	Lublin FIN Rallye 1975	Wolsztyn 1973	Obora 1973
Polsko 1978-1979	Polsko Mezilesí 1977	Polsko Mezilesí 1977	Prostějov Bělecký Mlýn 1974
Prostějov Bělecký Mlýn 1974	Veteráni Frýdek Místek 1975	Schůze s promítním	Schůze s promítáním
Obora 1973	Schůze s promítáním	Veteráni Velodrom Brno Soběšice	Veteráni Velodrom Brno Soběšice
Wolsztyn 1974	Wolsztyn 1974	Wolsztyn 1979	Wroclaw 1975
Wroclaw 1979	Wroclaw 1977	Wroclaw 1978	Wroclaw 1978
Wroclaw 1975	Blansko 1984

Václav Havel 5.10.1936 - 18.12.2011

Napsaly o nás, úryvek z knihy " Harley my pal "

Historie založení Harley-Davidson Club Brno

Dopis Myšákovi.

Tuším, že jsi neměl tu přezdívku moc rád. Tak začnu znovu:

Richarde Petře to jsi nám dělat neměl, odejít tak brzy a nečekaně! To jsi celý Ty! Možná proto cítím potřebu ten odchod nějak oddálit. Vím, už Tě nepřemluvím, jen chci říct: s Tebou končí také jedna kapitola života v Harley-Davidson clubu Brno. Kapitola, ve které jsi byl nepřehlédnutelnou zemitou osobností. Jen v kronice, za úctyhodnou dobu čtyřiačtyřiceti let mezi námi, jsi zvěčněn na čtyřiceti fotkách.

Většinu života jsi jako já prožil na Starém Brně, v roce 1965 koupil prvího harleye, rok na to vstoupil do klubu. Tvé stroje nikdy příliš nevynikali přehnanou krásou a dílenským zpracováním, ale měl jsi je celý život hluboko v duši. Ne jako módní doplněk, nebo nástroj terapie přepracovaného, ale jako součást života. Dovedl ses zvláštním způsobem vymezit vůči uspěchané době. Kdo dnes jen tak v týdnu pěšky zajde mezi kamarády na pivo z čisté potřeby někde být, nesedět doma? Není v tom podstata lidského sdružování? Vím, měl jsi víc času a poslední léta byl v důchodu, ale já Tě neznám jiného.

Když ses rozhodl vyrazit na nějaký sraz nebo akci, bylo to rozhodnutí tak spontánní, že jsi mnohdy zapomněl něco důležitého doma. Někdy i říct, že někam jedeš. Třásl ses pak na stroji zimou oblečený jen v jedíném tenkém svetru. Nebo zapomenutá rezervní duše a lepení Tvůj známý kousek. Řešil to pak president - zakladatel, když zteřelou duši zahodil do pole s kukuřicí a nechal Tě cpát do pneumatiky nasbírané seno a trávu. Po dojezdu jsi to tvrďácky komentoval: „Jel jsem tak, že ta tráva hořela“. Tvrďák! To byla Tvá nejznámější póza. Zrovna jako pod Pulčinskými skálami u motorestu. Odjížděli jsme mezi posledními Ty, syn Michal a já. Pro změnu Ti přetékal benzin z plovákovky karburátoru. Zvláště při startování, až se dělala benzinová loužička pod strojem. Našlapoval jsi s cigaretou v koutku úst a najednou loužička hořela plamenem. Věrný stroj chytil naštěstí jen otáčky a s odhodlaným výrazem Tě vyvezl z té šlamastiky. Jen ty plamínky na asfaltu za Tebou mávaly. Na můj nechápavý pohled Michal odpovděl: „To je dobrý už jsem si zvykl na horší věci“.

Úsměvná je i historka z pobytu v neveselé nemocnici, kde ses musel cítit jako ve vězení. Donesené pivo sis hned na chodbě otvíral o futra nejbližších dveří, bez ohledu na to kam vedou. Překvapená sestra v místnosti spustila co že tam děláš. S pěnícím lahváčem v ruce jsi nevrle oznámil, že to tam chceš přece „vyčórovat“. Pak ses ještě nechal odvézt, tak jak jsi byl v županu, na výstaviště na veteránskou burzu. .

Asi to s Tebou nebylo vždy úplně jednoduché, ale o tom já naštěstí moc nevím. A taky nevěřím, že kdo vzpomíná je mrtev. Zde platí, že vzpomínkami na Tebe, dobrého kamaráda jsi stále mezi námi!

Laďa K.

(pozn. „čórovat“ = v brněn. hantecu krást)

Odešel harleyák a Starobrňák.

Když zemře kamarád vašeho věku mimo jiné vzpomínáte jak dlouho jste se vlastně znali. S Lojzou to bylo téměř padesát let. Vyrůstali jsme spolu v nejobyčejnější části Starého Brna. Chodili do stejné školy, jako kluci řádili na stejných ulicích. Znali se naše rodiny. I učňovská léta jsme prožili na společné škole.

Náhoda to zařídila, že jsme se oba zhlídli ve značce H-D. V nepřejícných sedmdesátých letech se dokonce v naší staré čtvrti sešlo sedm fandů do harleyů a jako aktivní jádro Harley klubu Brno jsme spolu prožili nejhezčí léta motorkářského života. Lojza, pokud byl pojízdný (nebyla to tehdy samozřejmost) nevynechal žádnou akci, těšil se na ni, žil tím. Nezkazil žádnlou srandu, dobry kamarád byl se všemi. Jako kluk měl své sny o novém motocyklu, vlastní garáží o malém domku o rodině. Něco málo se mu splnilo. Snil dlouho, mládí ustupovalo, ubývalo elánu. Zhoršilo se zdraví a s neúprosným verdiktem navždy vstopilo mezi jeho plány a skutečnost.

Vím, sny jsou od toho, aby byly splněny jen z části, protože pak bychom dále nesnili a možná se neměli nač těšit. Škoda jen, že Lojza těch splněných snů neměl víc. Přál bych mu to!

Díky všem za projevenou účast při rozloučení s ním.

P.S. Není to bohužel poslední smutná zpráva z okruhu nám známých lidí. Martin Horáček nedávno zvolený prezident Harley Davidson klubu Praha ve svých 35 letech onemocněl zatím nevyléčitelnou nádorovou chorobou. Otevřenou výpověď o svém stavu uvádí v posledním 36. čísle týdeníku Respekt.

Laďa Kolegar.